Toho dne jsem si připadala jako Monacká princezna. No,
Monacká možná zrovna moc ne, ale princezna určitě. Veřejnosti
nepřístupné prostory královského paláce Puri Saren Agung, chránily nijak
nevypadající bohatě vyřezávané dřevěné dveře a malý nápis v angličtině
'Vstup zakázán. Privátní'. Jak se tiše před námi dvířka do jiné dimenze
otevřela, tak se za námi zase i zavřela. Sběžně jsme zachytili zvědavé
pohledy turistů, kteří se snažili ukrást alespoň úlomek pro ně tajných a
nepřístupných zahrad, které jim několikasekundové otevření vrat
poskytlo. Portýr bojoval s našimi batohy a palácová obsluha nás
majestátně provázela do našeho přístřešku.
 |
| Puri Saren Agung (Královský Palác Ubud) se schovává za
typickou ornamentální kamennou bránou elaborátně zdobenou tradičními
balijskými motivy. Už na samotném nádvoří člověk může dlouze obdivovat
četné hinduistické sošky a zahrady, které jsou zde, v samotném centru Ubud,
turistům na obdiv. Domov posledního krále a nyní jeho potomků ale není
nijak velký či luxusní. Slouží ovšem více či méně jako vzor pro
balijskou architekturu a převážnou většinu luxusních hotelů, kteří
chtějí přiblížit svým hostům levnými imitacemi „královský“ pocit. Tady je to ovšem to pravé ořechové. Na nic si to tu nehraje. Nic se tu netváří být něčím, čím není. Základní výbava pokojů je stará, základní ale funkční. Neuvěřitelného pocitu ovšem dodává pohodlný polstrovaný nábytek, na kterém před námi seděla opravdová královská rodina, a veranda bohatě zdobená zlatými ornamenty delikátního řezbářství, pro které je Bali vyhlášené. |
 |
 |
 |
Přilehlá zahrada, ve které je Puri Saren po střechu ztracen, žije samostatným životem a četné sochy balijských bohů s děsivým výrazem a oděné do tradičních sarongů, pocitu nadpřirozenosti autenticky napomáhají. Je to překvapivé, ale toto místo, v samotném rušném centru města, je jako zrozeno pro chvilku meditace. Nikde nikdo. Jen my a neuvěřitelná energie, která se stěží dá popsat. Slunce rychle zapadlo, tak jak to umí okolo rovníku. Zahrada se ponořila do tajemného šera a spolu s oděnými sochami a povadlými obětními banten (obětiny hinduistickým bohům na miskách ze sušených palmových listů ) pod tlumeným osvětlením jako by dostaly duši. Nestačili jsme si prohlédnout ani třetinu zahrad s palácem, natož vybalit batohy, a už pro nás přišla královská obsluha. Tiše jsme následovali jeho krátké, tiché kroky. V momentě, kdy před námi otevřel ona tajemná dřevěná dvířka jsme v mžiku byli zpět v civilizaci. Nádvoří Puri bylo zalité umělým světlem. Desítky turistů seděly na židlích seřazených před mírně navýšeným jevištěm a on nás vedl do první řady, kde na nás čekala naše rezervovaná čtyři sedadla. Netrvalo dlouho a nádvoří pohltily zdánlivě nesourodé trhavé gamelan zvuky pro Indonésii tolik typické. Gamelan orchestr se přímo na jevišti pomalinku dostával jakoby do transu a před chvílí pro mé evropské ucho podřadná melodie a nepochopitelný rytmus pomalinku začaly splívat v příjemnou syntézu zvuků, vycházejících z mixu převážně bicích kovových a dřevěných bubnů různých velikostí, bronzových gongů, bambusových rindik (podobný našemu xylofonu), citery, bambusových fléten a džbánkovitých činelů. |
 |
 |
 |
 |
 |
Gamelan získával na hlučnosti a neviditelné vibrace pomalu začaly oživovat celé nádvoří. Tanečnice, která po instrumentální overtuře vstoupila na jeviště, jakoby byla stvořením této melodické energie. Oblečená do nádherného pestrobarevného tradičního kroje, spodní část těla pevně svázanou do úzkého hedvábného sarongu, její hranaté trhavé pohyby odrážely stejně trhavou hudbu a naopak. Každé její gesto, pohyb očí, zvednutí prstu či palce u nohy jakoby vedly symbiozní dialog s neviditelnou hudbou, jež ona zde a právě teď zosobňuje. Po tomto klasickém legong keraton tanci, inspirované velkou nešťastnou láskou ze 13.století, jeviště zklidnil hypnotický barong tanec mezi tajemnou mystickou psovitou příšerou a rozpustilou opicí. To vše nebylo nic v porovnání s tím, co nás čekalo poté. Za doprovodu rytmického mužského zpěvu dalang a ženského sboru, který se jen stěží dá pro Evropana k něčemu přirovnat, hudba získala na tempu i dynamičnosti. Před našimi zraky se na jevišti utkali dva nejmocnější z balijských Bohů Sunda a Upasunda. Svou vyvolenou, bohyni Niatama, ani po dlouhém vysilujícím boji ale ani jeden nezíská, ani s pomocí kouzel či dlouhé meditace. |
 |
 |
 |
 |
 |
Večer se pomalu chystala vystřídat noc. Hudební vibrace ustaly. Diváci se rozprchli do svých hotelů. V našich tělech i mysli ale tóny balijského gamelanu resonovaly nadále ještě dlouho poté, co se za námi zase zavřela dřevěná dvířka do tajného světa hindusitických králů a my ulehli k rajskému spánku pod královskou střechou. Ten večer jsem opravdu spala jako princezna. Alexandra Synac |