Jsou sny, které se splní ať už úplnou náhodou nebo
pilnou prací. Pak jsou sny, které se nesplní nikdy. A pak se občas
přihodí něco, co člověka ani ve snu nenapadlo.
|
Austrálie je jedna z mála zemí na světě, která mě nijak nelákala a kam jsem neměla v plánu se podívat. Sydney je tudíž město, které mě nijak nelákalo a měla jsem k němu určitý odstup. O co milejší překvapení bylo, když se naše cesty konečně zkřížily. Sydney pro mě nachystala slavnostní večerní oděv hodný červeného koberce na Oscary. Očarovala mi natolik, že jsem občas ani neměla potřebu vycházet z hotelu. A tak tedy pár pokojových fotek, protože občas jsem ráda líná. Vše začalo hned ráno při rozbřesku. Ráno co ráno jsem nedokázala dospat a vyhlížela z okna, co si pro nás ti nahoře připravili. Večer jsem se pak zase nedokázala dočkat kdy odbije šestá hodina a kdy se tudíž zapnou světla na mnoha strategicky vybraných záchytných bodech ... a několikahodinová světelná show Vivid Sydney mohla začít. Člověku se ani nechtělo jít spát a rozhodně nebylo třeba zapínat televizi. To, co se odehrávalo venku, bylo mnohem čarovnější. Přístav nejen osvětlovaly neustále se měnící neóny z mostu, lunaparku a opery. Vyfešákovaná byla taky nejedna loď a tak to celé vypadalo, jako kýčovitý přestrojený vánoční stromeček. Ale i tak, nedá se nic dělat. Sydney je prostě Sydney a tím pádem jí všechno sluší. Rozzářené barvy obzvlášť. |
 |
 |
 |
 |
 |
|
Na opeře se měnily světelné kreace bez přestání. |
 |
 |
 |
|
|
| No, a po delší době, když přijde únava a očím se už chce spát, tak to vypadá takhle. |
 |
 |
 |
|
A protože jsem při své poslední návštěvě byla opravdu líná a po večerech jsem se chtěla toulat ruku v ruce se svou drahou polovičkou, slibuju, že příští rok místo něho s sebou vezmu veškerý vercajk i do města a vyfotím i něco jiného, než operu a most z okna. |
|
A jak to vypadalo v Sydney přes den, se můžete podívat tady. Tak zase někdy příště ... |