Tak jdeme a jdeme a furt jdeme a zjišťuji, že můj plán nás trochu vyhladovět před snídaní asi tvrdě narazil na pověstnou ženskou hypoglykemickou deadline..:-), takže následujících 30 min jsem poslouchal furt, že nejsem schopnej se v mapě orientovat, tak jsem kapituloval a předal vedení Kimíčkovi. Takže ta nás po další hodině chůze zavedla na dálniční přivaděč na Singapur a kapitulovalala také...:-) Naštěstí jel kolem taxík a vzal nás. Byl to takový úplně pohodový chlapík a děsně se divil, proč turisti choděj pěšky na dálnici..hehe, no radši jsem mu to nijak obšírně nevysvětloval... Kimíček naštěstí v taxíku pokročila do apatické fáze svého hypoglykemického komatu, tak už ani nic neříkala. Běhěm jízdy jsem si povídal s taxikářem, tak jsem se ho zeptal, za kolik by nás ve středu hodil na letiště, tak prej 70 - 80 Ringgitů. Tak to jsem zase koukal já, protože to je to samé, co jsme platili za ty vlaky na cestě do KL. Tak se s ním domlouváme na středu na ráno, vyhazuje nás v jednom velkém tržišti poblíž centra a my vyrážíme na oběd. Dali jsme si nějaké mořské plody v polévce a pivo, bylo to dobré. Ceny jako v Č. Budějovicích kromě piva (0,6l za 90Kč). Mimochodem v minulém článku jsem zapomněl napsat jak je to se vstupem do Malajsie. Pro občany ČR platí bezvízový styk na dobu 90 dnů. Vše probíhá hladce, jen po vás chtějí na letišti otisky prstů..:-)

Po obědě vyrážíme konečně na ten Imbi market, cestou jsme se zastavili na kafe v jednom obřím nákupním centru. 6 pater a pouze elektronika - mobily, foťáky, televize atd. Fakt pěkný..:-) No pak vyrážíme dále a cestou si tak říkáme, že Imbi market asi zrušíme a pojedeme na prohlídku čínské a indické čtvrti. Tak nasedáme na nejbližší vlak a jedeme na konečnou stanici doporučované trasy prohlídky čínské čtvrti v LP. Hned jak vylezeme z nadzemky, objevuje se první budhistický chrám. No nic moc, takový horší standard a pak za ním ještě jeden. Procházíme čínskou čtvrtí podle LP až do Central Market. To je taková velká tržnice se vším možným, ale hlavně se suvenýry. Tak si to procházíme a kupujeme nějaké drobnosti. Poté pokračujeme v cestě a prohlížíme si doporučené domky a budovy. No upřímně nic moc, taková spíš špinavá čtvrť, nic extra. Hned na čínskou čtvrť navazuje ta indická - no tak to je ještě horší, tam není vůbec nic, kromě spousty trhovců. Dali jsme si alespoň pivo v jednom pubu a pak už jsme si to namířili na nejvyšší bod KL (dle nadmořké výšky - ne dle výšky objektu), a to kupodivu nejsou světoznámé věže Petronas (452m), ale vysílač Menara KL (421m). Ten naštěstí byl od indické čtvrti jen 20 min. chůze. 

Vyšplhali jsme se k němu - je na vrcholu takového lesíka - a u něj dole hned nás odchytl chlapík a prej jestli chceme až nahoru, tak 100 Ringgitů na osobu a jestli chceme jen do prvního patra tak za 50. Tak samo jsme chtěli až nahoru. Nechávají nás podepsat A4 souhlasů, že jim nebudeme z té věže skákat, dostali jsme placku, že jsme tam byli a vodu na cestu. Pak už jsme zamířili k rychlovýtahu a šup nahoru. Trvalo to opravdu jen tak cca 20 vteřin a byli jsme tam. Jak jsme vylezli tak opravu super výhled - hlavně na věže Petronas, které jsou jen kousek od Menary. Tak jsme se kochali pohledem na město a fotili. V 19:00 nás vyhodili, že tu svrchní část zavírají a že prej se můžeme přesunout do té nižší. Tak tam míříme a čekáme na tmu. Jsou tam spousty turistů, kteří evidentně čekají na to samé. Konečně tma a obě věže Petronas se krásně rozzáří do okololí jasně bílou barvou. Tak Kimíček fotí jak o závod. Před cestou si pořídila nový objektiv, tak zkouší jeho možnosti a já mezitím trpělivě odpočívám u vyhlídky a koukám i na ostatní věžáky KL.

Když bylo dofoceno, tak jsme sjeli zase rychlovýtahem dolů, vzali jsme taxíka a jeli na večeři do čínské čtvrti. Když jsme tam vešli, tak všude bylo milion lidí a vyřvával tam nějaký hlasatel. Tak jsme se šli podívat, co se děje - měli asi nějakou slávu nebo co. Každopádně ulice, kde jsme chtěli povečeřet, byla narvaná k prasknutí a my museli do vedlejších uliček. Sedli jsme si u jedné restaurace na chodníku a dali si nějaké kuře a pivo. Bylo to docela dobré...:-) Pak už jsme jen sedli na ten příměstský vlak a jeli jsme na hotel. Za dnešek jsme nachodili pěkných pár kilometrů, takže jsme jen padli do postele a spali.

Druhý den jsme se probudili až kolem 11:00, takže jsme se rychle oblékli a na druhý pokus jsme vyrazili na Imbi market. Asi po 20 minutách vlakem a půlhodině pěšky tam konečně dorážíme. V LP píšou, že si máme dát snídani, ale už je čas oběda, tak snad to neva..:-) Přišli jsme tam a tam nic..:-) pár zubožených stánků zelo prázdnotou a do toho pár pidistánků s nějakým pochybným masem. No řekl jsem, že když už jsme sem došli, tak to si něco musíme dát a Kimíček souhlasila. Bohužel souhlasila jen do té doby, co vedle její nohy proběha krysa velikosti čínského prasátka...:-) Poté rozhodně zavelela, že jdeme okamžitě pryč...:-) Asi nám nějak fajnovatí... v Himalájích jí běhaly krysy nad hlavou a nic a tady takový hnidopich..:-) Nevím, jak to tady vypadá ráno, ale každopádně ušetřete cestu a vyražte někam jinam.

Asi 200m od Marketu byla taková pěkná restaurace, tak jsme do ní zalezli. Bylo asi 35 stupňů, takže první objednávka byla 2 piva. Načež nám pán řek "We are muslim restaurant, no beer." No to nás dorazilo. Něco jsme rychle zhltli a vyrazili k Petronas Towers. Asi za půl hodiny jsme tam byli pěšky a je to fakt pěkné. Ty dvě věže se tam tyčí majestátně nad vámi, před nimi je krásný park a hned před věžemi ještě KLCC, což je obrovské nákupní centrum. Tak jsme se tam šli podívat - no musím říct, že tolik prémiových značek najednou jsem ještě v životě neviděl. Mazec, ceny taky mazec. No i Kimíček uznala, že na nákupy zde by potřebovala mít job v USA a ne v ČR, takže jsme vyrazili prohlédnout KL Aquarium. Bylo to docela hezké - vstup 50 Ringgitů na osobu. Je tam všechno možné včetně krmení piraň. Velmi zajímavá byla expozice mořských živočichů schopných vyprodukovat elektrický pulz. Do té doby jsem znal jen elektrického úhoře (ten tam byl taky), ale byly tam ještě další 3 nějaké ryby. Zajímavé. Poté procházíte mezi různými akvárii s tarantulemi, hady atd. až se dostanete na jezdící pás a projíždíte proskleným tunelem a všude kolem vás se hemží žraloci, rejnoci atd. Fakt hezká podívaná. Po prohlídce jsme byli celkem znaveni, tak jsme vylezli před KLCC a že si dáme pivo na zahrádce. Nejdříve jsme se ujistili, že ho mají a tak jsme si dali 2x dvě třetinky a pak ještě repete. Krásně se sedělo, výhled na Petronasky, foukal vítr, super. Celkový dojem možná trochu zmírnila cena těch pivek..:-) V našem pomyslném žebříčku nejdražších piv obsadilo toto před KLCC druhé místo a to cenou 180 Kč za třetinku. No ale v tom vedru bodlo. 

Pak už jsme jen nasedli na vlak a jeli na hotel, tam jsme zabalili a vyrazili na rychlou večeři jen k restauraci kousek od hotelu. Uvítal nás takový mladý kluk, velmi příjemný, vše nám ukázal, vybrali jsme jídlo a pak jsme mu řekli o třetinku piva. Řekl nám to co už jsme dnes slyšeli "We are muslim restaurant, no beer." a od té doby se už na nás nesmál..:-) No Kimíček poté rozhodla, že Kuala Lumpur se jí moc nelíbí a že musíme rychle na Bali...:-)Tak jsme to zabalili a šli spát. 

Celkově ke Kuala Lumpur. No je hezké se sem podívat, ale jeden den určitě stačí. Je to takový mix New Yorku a Hanoje. Pokud už jste někdy byli v Asii, ani nechoďte do čínské či indické čtvrti - nic tam není. Opravdu hezké jsou ty Petronas towers jak během dne tak v noci. Ale jinak celkové hodnocení - nic moc.