Kde vulkány dostaly jméno

Starořecký bůh Hefaistos měl svou velkou podzemní dílnu na ostrově Vulcano, proto se z ostrova stále kouřilo.  A ze jména ostrova se stalo ve většině moderních jazyků slovo označující sopku, vulkán. To se archipelag ještě nazýval Eolské ostrovy – to pro vysvětlenou čtenářům Odyssei, aby se na nás Homér nezlobil.

Dnes známe tyto ostrovy jako Liparské, podle největšího z nich. U českých turistů nejsou tak oblíbené, jako ostrovy španělské nebo řecké. Nejsou tady totiž žádné velké turistické komplexy. Což je na jednu stranu dobře, na druhou je ale škoda, že se o nich tolik neví. Výjimečnou krásou, klidem a exotikou by totiž mohly být více než zajímavou variantou aktivněji pojaté dovolené za rozumný peníz.

Velkých ostrovů je celkem sedm, další menší je doplňují:

	ostrov	italsky	rozloha (km²)	nejvyšší vrchol	max.nadm.výška (m)
1	Lipari	Isola di Lipari	37,3	Monte Chirica	602
2	Salina	Isola di Salina	26,1	Monte Fossa delle Felci	962
3	Vulcano	Isola di Vulcano	20,9	Gran Cratere o la Fossa di Vulcano	391
4	Stromboli	Isola di Stromboli	12,2	Vancori	924
5	Filicudi	Isola di Filicudi	9,5	Fossa Felci	774
6	Alicudi	Isola di Alicudi	5,2	Filo dell'Arpa	675
7	Panarea	Isola di Panarea	3,4	Punta Cardosi	421

Menší ostrůvky Basiluzzo, Dattilo, Lisca Bianca, Strombolicchio (Isola di Strombolicchio)

Dá se sem dostat prakticky jen lodní dopravou, trajektem z Neapole nebo ze sicilské Messíny. Většina návštěvníků volí leteckou cestu na Sicílii a trajektem pokračují na ostrov Vulcano, ale nezajímavá není ani alternativa pozemní dopravy autem (nebo autobusem s turistickou cestovní kanceláří), samozřejmě ne na jeden zátah. Chce to přespat třeba u Neapole a spojit cestu s návštěvou Vesuvu a Pompejí, případně se stavit na Etně a v Taormíně.

Na Vulcanu je několik menších hotelů, nejvyužívanější je velký kemp na poloostrově Vulcanello, kde se dá pronajmout jeden z mnoha bungalovů. Do centra dění kolem přístavu to je půlhodinka klidné chůze, případně se dá stopnout kyvadlová doprava kempovým mikrobusem.

Na okolní ostrovy je možné doplout trajekty, asi hezčí alternativou je možnost výletů na člunech, které v přístavu jen čekají na turisty, aby se s nimi dle dohody vydaly kamkoliv budou chtít. Tak jsme to dělali i my.

Naši fotocestu začínáme na milionářském ostrůvku Panarea, takovém liparském Capri. Kolem přístaviště je starodávné městečko plné malebných zákoutí, které když se projde, tak je možné pokračovat pobřežními stezkami podél pobřeží s nádhernými vyhlídkami na útesy a zátoky.

Dalším místem, v Česku moc dobře známým, je pravidelný kužel ostrova Stromboli, sopka vystupující z moře. Na jejím úpatí leží i stejnojmenné městečko, takže Stromboli je současně město, sopka, ostrov i hudební skupina. Známé jsou zdejší černé pláže s úlomky obsidiánu – sopečného skla. Sopka pravidelně co pár minut chrlí minierupce, za dne je z nich vidět jen stoupající sloup dýmu, ovšem po setmění nastává ohnivé divadlo. Prý. My jsme měli smůlu: sopka tři měsíce před našim příjezdem vypustila do moře mohutný lávový proud a přestala chrlit. To byl pro stálé obyvatele signál k opuštění ostrova, protože nic není u sopky horšího, než když se začne chovat neobvykle. Takže jsme se jen okoupali na černé pláži, dali si výbornou granitu (ochucenou ledovou tříšť – kam se hrabe zmrzlina) a obepluli kolem ostrova, abychom si prohlédli známé lávové splazy.

Lávový splaz

Vrcholek Stromboli

Hlavním městem souostroví je ostrov Lipari. Je na něm opět malebné městečko, už ovšem více poznamenané moderní dobou. Takže nám přišla zajímavější  továrna na zpracování pemzy a pemzové doly za ní. Při lodních výletech zakotví kapitáni na zajímavých místech u rozeklaného pobřeží a nechávají turisty, ať si užijí teplého moře v exotických kulisách sopečných ostrovů.

Továrna na zpracování pemzy

A konečně nejhezčí ostrov, samotné Vulcano. Centrum ostrova je kolem přístaviště. Tady stojí i městečko s restauracemi, supermarketem, půjčovnou kol a skútrů a další infrastrukturou. Nad přístavem je skalka proděravělá mnoha průduchy, ze kterých uchází smradlavé sirné výpary, a za ní bahenní jezírko. Po zaplacení poplatku je možné se vyválet v šedém horkém bahně, a pak jej spláchnout v přilehlé mořské zátoce s bublajícími fumarolami. Opravdu hezké a příjemné.

Úzkou kosou je k hlavnímu ostrovu připojen poloostrov Vulacanello se zmiňovaným kempem. Podél obou stran úzké kosy jsou veřejné pláže – ta na straně přístavu je bílá, opačná černá. Každý si užije, co se mu více líbí. Vulacanello je samozřejmě také bývalá sopka. Neznačeným chodníkem je možné vyškrábat se až k zarostlým kráterům na vrcholku kužele nad kempem. Jsou odsud pěkné výhledy na celý ostrov a okolí, včetně Velkého kráteru na hlavním ostrově.

Na Velký kráter je možné také vystoupit. Nejlepší je ráno si trochu přivstat, dá se tak vyhnout největšímu žáru (a také placení vstupného).  Kráter samotný je ohromující. Na rozdíl třeba od nedalekého Vesuvu vypouští mnohem více výparů. Vrcholek je místy pokrytý usazenou žlutou sírou, výpary silně smrdí a musí se dávat pozor, aby nenadálá změna směru větru neodřízla ústupové cesty – sopečné výpary jsou silně dusivé a nedýchatelné.

Sopku je hlídána geology a vulkanology, kteří provádějí pravidelné odběry par a zkoumají změny v jejich složení, aby včas odhalili případnou hrozící erupci. Při pohledu, jak se odvážně pouštějí do nejhustších sirných mraků jen s kapesníkem přes ústa, je musíme obdivovat.

Kromě pláží je možné se koupat na různých místech při výletu rybářskou lodičkou kolem ostrova. Oblíbené je hlavně Venušino jezírko, skoro přesně kruhový přírodní bazének ohraničený útesem.

Komu se nechce na veřejnou pláž, může si zaplatit vstup na soukromou pláž přímo v kempu. Je mnohem menší a klidnější.  Dá se tady dokonce šnorchlovat, i když to pochopitelně není možné srovnávat se šnorchlováním na korálových útesech. Ale nějaké ryby, dokonce i barevné, tu k vidění jsou.

Na závěr bych nerad někoho odradil, ale musím zmínit další naši smůlu (kromě nefunkční  Stromboli). Tento a jen tento rok se v pobřežních vodách kolem všech ostrovů objevily žahavé medúzy. Dotek s nimi byl velice bolestivý a zanechal na kůži viditelné spáleniny. Manželce Hance se obrys medúzy z ramene ztratil až asi za dva měsíce, do té doby vypadala jako tetovaná. A co horšího, od té doby má aktivovaný imunitní systém takovým způsobem, že nemůže šnorchlovat nad korálovými útesy – nad nimi se totiž vznáší neviditelný plankton, který ji způsobuje nepříjemnou alergii. Před žahnutím takové problémy neměla.

 Libor O. Novotný