Starořecký bůh Hefaistos měl svou velkou podzemní dílnu
na ostrově Vulcano, proto se z ostrova stále kouřilo. A ze jména
ostrova se stalo ve většině moderních jazyků slovo označující sopku,
vulkán. To se archipelag ještě nazýval Eolské ostrovy – to pro
vysvětlenou čtenářům Odyssei, aby se na nás Homér nezlobil.
Dnes
známe tyto ostrovy jako Liparské, podle největšího z nich. U českých
turistů nejsou tak oblíbené, jako ostrovy španělské nebo řecké. Nejsou
tady totiž žádné velké turistické komplexy. Což je na jednu stranu
dobře, na druhou je ale škoda, že se o nich tolik neví. Výjimečnou
krásou, klidem a exotikou by totiž mohly být více než zajímavou
variantou aktivněji pojaté dovolené za rozumný peníz.
Velkých ostrovů je celkem sedm, další menší je doplňují:
ostrov
|
italsky
|
rozloha
(km²) |
nejvyšší vrchol
|
max.nadm.výška
(m) |
|
1 | Lipari | Isola di Lipari |
37,3
|
Monte Chirica | 602 |
2 | Salina | Isola di Salina |
26,1
|
Monte Fossa delle Felci | 962 |
3 | Vulcano | Isola di Vulcano |
20,9
|
Gran Cratere o la Fossa di Vulcano | 391 |
4 | Stromboli | Isola di Stromboli |
12,2
|
Vancori | 924 |
5 | Filicudi | Isola di Filicudi |
9,5
|
Fossa Felci | 774 |
6 | Alicudi | Isola di Alicudi |
5,2
|
Filo dell'Arpa | 675 |
7 | Panarea | Isola di Panarea |
3,4
|
Punta Cardosi | 421 |
Menší ostrůvky Basiluzzo, Dattilo, Lisca Bianca, Strombolicchio (Isola di Strombolicchio)
Dá se sem dostat prakticky jen lodní
dopravou, trajektem z Neapole nebo ze sicilské Messíny. Většina
návštěvníků volí leteckou cestu na Sicílii a trajektem pokračují na
ostrov Vulcano, ale nezajímavá není ani alternativa pozemní dopravy
autem (nebo autobusem s turistickou cestovní kanceláří), samozřejmě ne
na jeden zátah. Chce to přespat třeba u Neapole a spojit cestu
s návštěvou Vesuvu a Pompejí, případně se stavit na Etně a v Taormíně.
Na Vulcanu je několik menších hotelů,
nejvyužívanější je velký kemp na poloostrově Vulcanello, kde se dá
pronajmout jeden z mnoha bungalovů. Do centra dění kolem přístavu to je
půlhodinka klidné chůze, případně se dá stopnout kyvadlová doprava
kempovým mikrobusem.
Na okolní ostrovy je možné doplout
trajekty, asi hezčí alternativou je možnost výletů na člunech, které
v přístavu jen čekají na turisty, aby se s nimi dle dohody vydaly
kamkoliv budou chtít. Tak jsme to dělali i my.
Naši fotocestu začínáme na milionářském
ostrůvku Panarea, takovém liparském Capri. Kolem přístaviště je
starodávné městečko plné malebných zákoutí, které když se projde, tak je
možné pokračovat pobřežními stezkami podél pobřeží s nádhernými
vyhlídkami na útesy a zátoky.
Dalším místem, v Česku moc dobře známým,
je pravidelný kužel ostrova Stromboli, sopka vystupující z moře. Na
jejím úpatí leží i stejnojmenné městečko, takže Stromboli je současně
město, sopka, ostrov i hudební skupina. Známé jsou zdejší černé pláže
s úlomky obsidiánu – sopečného skla. Sopka pravidelně co pár minut chrlí
minierupce, za dne je z nich vidět jen stoupající sloup dýmu, ovšem po
setmění nastává ohnivé divadlo. Prý. My jsme měli smůlu: sopka tři
měsíce před našim příjezdem vypustila do moře mohutný lávový proud a
přestala chrlit. To byl pro stálé obyvatele signál k opuštění ostrova,
protože nic není u sopky horšího, než když se začne chovat neobvykle.
Takže jsme se jen okoupali na černé pláži, dali si výbornou granitu
(ochucenou ledovou tříšť – kam se hrabe zmrzlina) a obepluli kolem
ostrova, abychom si prohlédli známé lávové splazy.
Lávový splaz
Vrcholek Stromboli
Hlavním městem souostroví je ostrov
Lipari. Je na něm opět malebné městečko, už ovšem více poznamenané
moderní dobou. Takže nám přišla zajímavější továrna na zpracování pemzy
a pemzové doly za ní. Při lodních výletech zakotví kapitáni na
zajímavých místech u rozeklaného pobřeží a nechávají turisty, ať si
užijí teplého moře v exotických kulisách sopečných ostrovů.
Továrna na zpracování pemzy
A konečně nejhezčí ostrov, samotné
Vulcano. Centrum ostrova je kolem přístaviště. Tady stojí i městečko
s restauracemi, supermarketem, půjčovnou kol a skútrů a další
infrastrukturou. Nad přístavem je skalka proděravělá mnoha průduchy, ze
kterých uchází smradlavé sirné výpary, a za ní bahenní jezírko. Po
zaplacení poplatku je možné se vyválet v šedém horkém bahně, a pak jej
spláchnout v přilehlé mořské zátoce s bublajícími fumarolami. Opravdu
hezké a příjemné.
Úzkou kosou je k hlavnímu ostrovu
připojen poloostrov Vulacanello se zmiňovaným kempem. Podél obou stran
úzké kosy jsou veřejné pláže – ta na straně přístavu je bílá, opačná
černá. Každý si užije, co se mu více líbí. Vulacanello je samozřejmě
také bývalá sopka. Neznačeným chodníkem je možné vyškrábat se až
k zarostlým kráterům na vrcholku kužele nad kempem. Jsou odsud pěkné
výhledy na celý ostrov a okolí, včetně Velkého kráteru na hlavním
ostrově.
Na Velký kráter je možné také vystoupit.
Nejlepší je ráno si trochu přivstat, dá se tak vyhnout největšímu žáru
(a také placení vstupného). Kráter samotný je ohromující. Na rozdíl
třeba od nedalekého Vesuvu vypouští mnohem více výparů. Vrcholek je
místy pokrytý usazenou žlutou sírou, výpary silně smrdí a musí se dávat
pozor, aby nenadálá změna směru větru neodřízla ústupové cesty – sopečné
výpary jsou silně dusivé a nedýchatelné.
Sopku je hlídána geology a vulkanology,
kteří provádějí pravidelné odběry par a zkoumají změny v jejich složení,
aby včas odhalili případnou hrozící erupci. Při pohledu, jak se odvážně
pouštějí do nejhustších sirných mraků jen s kapesníkem přes ústa, je
musíme obdivovat.
Kromě pláží je možné se koupat na
různých místech při výletu rybářskou lodičkou kolem ostrova. Oblíbené je
hlavně Venušino jezírko, skoro přesně kruhový přírodní bazének
ohraničený útesem.
Komu se nechce na veřejnou pláž, může si
zaplatit vstup na soukromou pláž přímo v kempu. Je mnohem menší a
klidnější. Dá se tady dokonce šnorchlovat, i když to pochopitelně není
možné srovnávat se šnorchlováním na korálových útesech. Ale nějaké ryby,
dokonce i barevné, tu k vidění jsou.
Na závěr bych nerad někoho odradil, ale
musím zmínit další naši smůlu (kromě nefunkční Stromboli). Tento a jen
tento rok se v pobřežních vodách kolem všech ostrovů objevily žahavé
medúzy. Dotek s nimi byl velice bolestivý a zanechal na kůži viditelné
spáleniny. Manželce Hance se obrys medúzy z ramene ztratil až asi za dva
měsíce, do té doby vypadala jako tetovaná. A co horšího, od té doby má
aktivovaný imunitní systém takovým způsobem, že nemůže šnorchlovat nad
korálovými útesy – nad nimi se totiž vznáší neviditelný plankton, který
ji způsobuje nepříjemnou alergii. Před žahnutím takové problémy neměla.
Libor O. Novotný