Poté jsme přišli do takové minichaloupky a tam nějaká paní a asi její dcera nám předvedly tradiční způsob pražení kávy. Průvodce nám vše vysvětlil, ještě jsme si zkusili drcení zrnek kávy..:-) A pak nám ukázal plnou ošatku, jak on říká "coffee luwak faeces". Nejdřív nechápeme, ale hned nám to secvakne. Cibetková káva. Nejsme žádní znalci kávy, ale o této kávě už asi slyšel každý. Luwak (zřejmě česky cibetka) je zvíře, co vypadá jak nutrie a ta se živí kávovými boby. Nicméně je tak šikovná, že sežere jen ty nejlepší boby, co rostou a ty ostatní nechá být. Pak to po čase vyloučí, ty její bobky se promyjou, zrnka se vysbírají, vyloupají a dál už je to stejné jak u normální kávy. No každopádně vím, že se jedná o superdrahou záležitost, ale prý je to jedna z nejlepších káv. 

No po vyfocení a výkladu nás zavedl ke stanovišti s ochutnávkou. Na stole byla termoska s horkou vodou a před námi asi 15 lahviček s různými kávami a kořením. Nejdříve opět výklad co je co, nezapomíná nám připomenout, že vše je 100% přírodní a jimi vypěstované, a už ochutnáváme vše možné. Celá ochutnávka je zdarma, jen potom se ptá, zda chceme také cibetkovou kávu, tak říkáme že samozřejmě. Jeden malý šálek je za 50 000 INR (100 Kč). Jak jsem již zmínil, nejsme znalci kávy, ale ta cibetková je opravdu jinačí. Má takovou  velmi jemnou chuť. Nicméně ani ta normální jejich arabika dle mého názoru nebyla vůbec špatná. Pak jsme ochutnali speciální čaje, které zde vaří z usušených a rozdrcených koření. Úplně mě uchvátil čaj zázvorový (síla ani chuť se nadala srovnat s tím, co si doma vyváříme z kořene zázvoru) a poté něco, co jsem poprvé okusil zde, a to byl čaj kurkumový. Opět, super záležitost. Ostatní jako ibiškový, vanilkový atd. byly také dobré, ale ty první dva byly nejlepší. Pak jsme se šli podívat na cibetku. No vypadá trochu strašidelně s těma hnědýma (hnědo-červenýma) očima, ale asi byla na turisty zvyklá, takže byla klidná. Pak už samozřejmě následovala návševa lokálního obchodu. Hned jsem pořídil zázvorový a kurkumový čaj a ještě nějakou kávu na doma. Co mě překvapilo, že v této chajdě uprostřed polodžungle jsem mohl platit kartou..:-) jj, pokrok nezastavíš..:-)

Pak už jsme zase nasedli do auta a vyrazili na prohlídku "royal family temple of Taman Ayun". Asi za 30 min. jsme tam byli. Je to poměrně rozsáhlý komplex budov ze 17.století. Agus nám vysvětlovat princip hinduistických slavností a jak se pohřbívá atd. Prohlédli jsme si komplex, udělali pár fotek a vyrazili na další naši zastávku a to Ulun Danu Bratan Temple, chrám na břehu jezera. Chrám byl už poměrně vysoko - nad 1000 m.n.m. Okolí bylo opravdu hezké, klidné jezero lemované zelenými horami a uprostřed tento komplex chrámů. Chvíli jsme tam odpočinuli a pak vyrazili na oběd. Řekli jsme Agusovi, že chceme někam, kde nejsou turisti, někam kde jedí místní. No nějak se mu to nelíbilo, furt mlel něco o tom, že nás musí vzít někam kde bude "safe food". No nakonec nám zastavil v jedné restauraci, ze které byl krásný výhled na kaskádovitá rýžová pole, nicméně byl to systém bufet...:-/ No už jsme tam byli, tak jsme se najedli. Účet byl opravdu moc pěkný - 300 000 INR (600 Kč) za 2 obědy a jedno pivo. Musím říct, že jsem byl pěkně naštvaný a taky jsem mu to řekl, že to bylo pěkně na ho..o. 

Další zastávka byla Alas Kedaton - monkey forest. Jen co jsme tam přijížděli, už na parkovišti bylo snad sto opiček. Vystoupili jsme a hned u nás byla nějaká paní a ujala se nás. Začala nás provádět a vše vysvětlovat. U vstupu jsme si koupili burské oříšky jako povolené krmení pro opice a šli jsme dovnitř. Kolem vás se najednou míhaly stovky opic a asi tušily, že bude něco dobrého. Průvodkyně nám vykládá, že tam žije přes tisíc opic a že tam jsou 3 velké klany, které občas mezi sebou bojují. Je obdivuhodné, že mezi těmi všemi opicemi dokáže rozeznat vůdce jednotlivých band a kdo je zasloužilá matka a kdo je děda atd. Také jsme zkusili jim dát ty oříšky. Hned jak jsem jeden podal, už mi visela opice na zádech..:-) No alespoň byly nějaké zajímavé fotky. Po prohlídce jsme teprve pochopili, že naše průvodkyně (která mimochodem uměla velmi dobře anglicky) nebyla žádná průvodkyně, ale majitelka jednoho z přilehlých krámků a že jako odměnu za svoje služby nás vede na prohlídku svého obchůdku a doufá, že něco koupíme..:-) Jak jsme to tak sledovali, byl to poměrně zaběhutý systém, kdy se všechny majitelky těchto obchodů pravidelně střídaly. No šli jsme se tam podívat a nic extra tam nebylo, tak už jsme chtěli odejít, ale paní byla opravdu taková vstřícná a hodná, tak jsme nakonec koupili nějaký dárek domů, tak byla spokojená a my taky. 

Dále jsme pokračovali na Tanah Lot, což je část pobřeží s pár chrámama, kam se jezdí na západ slunce. Všude opět spousty lidí. Bylo trochu zataženo, takže jsme to moc nevychytali. Nicméně nějaké fotky jsme pořídili. Je to tam hezké, zapadající slunce a v pozadí to pobřeží s chrámem. Pak už jsme vyrazili domů. Když jsme dorazili do Kuty, chtěli jsme také zkusit nějakou jinou restauraci než jen Night Market, tak jsme zkusili jednu doporučenou LP Warung Made. Bylo narváno a měli jsme štěstí, že jsme ukořistili poslední stolek. Objednali jsme zase nějaké sea food a bylo to výborné. Ceny o něco vyšší než na trhu, ale celkem přijatelné. Po večeři jsme už jen šli na pokoj a spát. Zítra vstáváme brzy. Agus nás vyzvedne v 8:00.