San Francisco si zamiluje snad každý, kdo v něm prožije pár dnů, má totiž na rozdíl od ostatních, více méně uniformních měst dnešní Ameriky svoji svéráznou tvář.
Chvíle, kdy se z ranní mlhy vynoří majestátní Golden Gate Bridge, patří pro většinu návštěvníků mezi nezapomenutelné. Most je jednou z největších atrakcí města, od svého postavění v roce 1937 úspěšně přežil všechna zemětřesení včetně toho posledního, které vážně poškodilo některé úseky konkurenčního, ale značně ohavného mostu spojujícího město s pevninou na druhé straně zálivu. S více než 50 lety stáří by měl most vypadat jako unavený stařec, ale jeho oranžový nátěr obnovovaný vlastně neustále, takže natírat jej je vlastně doživotní práce, jiskřivě odráží paprsky kalifornského slunce. Obrovité rozměry si nejlépe uvědomíme ve chvíli, kdy přijdeme až k němu a máme možnost si z blízka prohlédnout, jak silná jeho ocelová lana opravdu jsou.
Další mimořádnou atrakcí města, vedle toho, že je zřejmě pravdivě označováno za hlavní město homosexuálů, je jeho tramvaj. San Francisco je snad jediné americké velkoměsto postavené na strmém kopci. A protože Američané nemají rádi na silnicích a ulicích příliš zatáček, jeho ulice jsou poněkud zvláštní. Jedním směrem vedou jako vrstevnice po kopci, druhým směrem pak vedou kolmo vzhůru, a právě tudy jezdí proslavená tramvaj. Je to vlastně něco jako naše horská zubačka, pohání ji lano či řetěz vedoucí prostředkem pod kolejemi. Řidiče to občas nutí přeřadit, na což má uprostřed vozu podivnou páku připomínající přerostlé kleště. Samotná rychlost jen o něco málo převyšuje chůzi, takže se pohodlně může za jízdy vystupovat a nastupovat, což také mnozí dělají. Jen Američané však při tom piští vzrušením. Vzhledově to vše připomíná pražské tramvaje z konce šedesátých let. Nejen místní, ale i ostatní Američané jsou ale na tuto svoji jedinou pořádnou tramvaj patřičně hrdí, a tak kdy před pár lety byly tyto koleje i celý pohon v dezolátním stavu a nevalný stav městských financí hrozil ukončit provoz navždy, řada organizací po celé Americe demonstrovala za zachování této unikátní technické památky. A úspěšně, tramvaj rejdí po městě jako nikdy dříve.
San Francisco má ještě další unikát, tentokrát o něco méně slavný. Stojí tu totiž socha Kryštofa Kolumba, který vyveden jako moderní svalovec majestátně hledí na oceán, jako by se koukal zpět na dobře vykonanou cestu. Což také patřičně vysvětluje nezbytná cedule na podstavci, s maličkou vadou na kráse, že Kolumbus přijel přes Atlantický a ne přes Tichý oceán.
"I lost my heart in San Francisco" tvrdí i u nás známá písnička, což si po pár prožitých dnes lze docela dobře představit, protože je zde opravdu krásně. Jako v celém pobřežním pásu Kalifornie, i zde dokáže příroda pravé divy, takže nádhernými květy obrůstá i patník u cesty, a tyto květy tvoří ten pravý rámec bělostným domům. Nad městem vlají vlajky dvacetitřídenní Kalifornské republiky s medvědem ve znaku, ze zahrad voní eukalypty a život se zdá na Kalifornii nečekaně málo uspěchaný.
Václav Větvička