Národní park Seguoia

Tolik jsme najezdili mezi Los Angeles, San Franciskem, Denvrem a Moabem. Navštívili deset přírodních parků a to je jenom nepatrná část toho co americká divočina nabízí. Ještě doma před odjezdem jsem si "upřednostnil" místa, která bych chtěl v USA navštívit.

Opouštíme "Frisko" i s jeho vyhlášeným mostem Gold Gate a míříme do Yosemitského parku, abych si splnil jeden z mých snů, stát pod El Capitanem, největším žulovým monolitem na světě. Tisíc metrů vysokou skalní legendou na které se vyvíjelo skalní světové lezení.

V rukách přehazuji "Nikona" a čekám až vítr vyčistí prostor mezi mnou a stěnou. Ve východní čísti Yosemitu hoří a dým vytváří na všem co by stálo k vyfocení clonu.

Většina cest je uzavřených kvůli požáru i naše plánovaná odjezdová cesta směrem na východ.

I zde se potvrdilo pravidlo, že "něco zlé je zase pro něco dobré" a jedeme navštívit Národní Park Sequoia, který se nachází v západní části pohoří Sierra Nevada v Kalifornii a který nebyl v plánu naši cesty.

Už cesta sama do výšin, kde sekvoje rostou byl zážitek. Desítky serpentin po perfektní silnici (ta byla po celé naší cestě i v Mohavské poušti, kdy teploty dosahují padesátky se asfalt netopil). A ta "divočina" kolem nás.

Vítá nás poutač parku sekvojovců obrovských. Park byl založen v roce 1890 jako druhý v pořadí na území USA hned po Yellowstonu. V roce 1841 zřejmě jako první běloch narazil na porost mamutích stromů cestovatel John Bodwell. Jeho tvrzení nechtěl nikdo uvěřit a trvalo dalších několik let, než se cestovatelovo vyprávění o ohromných jehličnanech potvrdilo.

Stromy však byly dlouho před tím známé indiánským kmenům, sídlících v jejich výskytu, tedy v západní části pohoří Sierra Nevada. Indiáni kmene Monachee žijící v podhorské části v letních měsících přecházeli území, kde tyto "giganti" rostou a obchodovali s kmeny na východě.

První osadník, který se na území sekvojovců obrovských usadil, byl Hale Tharp. Svůj první dům si vystavěl v dutém kmeni padlého sekvojovce v obřím lese u Log Meadow. Choval úctu k okolnímu lesu a vedl jedny z prvních bitev proti kácení těchto stromů.

Tharpovo úsilí zachránit Obří Sekvoje se setkávalo s malým úspěchem. V 80. letech 18. století založili bílí osadníci společnost, která obchodovala se sekvojovým dřevem. Na rozdíl od příbuzných sekvojovců Vždyzelených dřevo sekvojovců. Obrovských bylo náchylné ke štípání a tím nevhodné pro obchod, přesto bylo používáno hlavně na výrobů železničních pražců, neboť je odolné proti hnilobě.

 Tisíce stromů bylo vykáceno, než těžba konečně ustala. V současné době rostou tyto "Mrakodrapy lesa" ve státech Oregon a Kalifornie. Největším (ne nejvyšším) stromem současného světa je sekvojovec zvaný Generál Sherman. Jeho výška je 83,8 m obvod kmene 31 m a jeho celkový objem dosahuje 1 487 m³ a váha stromu je 2 145 tun.

Vyrážíme na okruh kolem stovky těchto stromů. Jsme upozorněni, že se nemáme vzdalovat z naučného chodníku, prý kvůli pumě, která vodí dvě mláďata a potuluje se kolem. Procházíme se mezi velikány se zakloněnou hlavou, abychom dohlédli na jejich vrcholek. Také hledám způsob jak takový strom fotit. Nejlepší je porovnání stromu a člověka.

Dotýkám se rukama jednoho z obrů a uvědomuji si, že tu stojí od doby, kdy už Kristus chodil po zemi. Že někteří tu stáli v době vzniku Egyptských pyramid. Že každý strom potřebuje denně vypít až 4 000 litrů vody a jejich dřevo chrání kůra tlustá i přes padesát centimetrů. To vše dohromady se vymyká lidskému chápání co vše musí zvládnout příroda.

Sbírám pár šišek. Strom jich má dostatek až 11 000 jsou velké od 4 -7 cm a zrají dlouhou dobu 18 - 20 měsíců. Běžně zůstávají zelené a uzavřené až dvacet let. Přicházíme k padlému dvojstromu po kterém se procházíme. Pád tohoto obra prý natočil jeden německý turista. V duchu si počítám kolik by vydrželo dřevo z tohoto jednoho padlého kmene na topení. Vyšlo mi, že sto let.

Sequoia National Parc na mapě

Těmto stromům se také říká "Redwood - červené dřevo" ale ne pro barvu kůry, která je hnědočervená, ale pro barvu dřeva, které je pod kůrou. K sebraným šiškám ještě přidávám kousek kůry z toho padlého dvojstromu. Po třech hodinách prohlídky nás bolí za krkem od stálého koukání do korun stromů. A díky požáru, který nás vyhnal z Yosemitu, jsme bohatší o zážitky z objevování sekvojovce obrovského, kterého bychom jinak "obešli".

Dorek Čermák