Mauricius zelená perla v Indickém oceánu

V pradávných dobách letěl bůh Šiva nad světem a na ramenou nesl posvátnou řeku Gangu. Nad malým ostrůvkem v Indickém oceánu byl tak uchvácen jeho krásou, že se neopatrně naklonil, aby lépe viděl, a šplíchl Gangu na ostrov. Tak praví legenda. Ten ostrov se jmenuje Mauricius a jezero, které místní hinduisté uctívají jako pramen Gangy se nazývá Grand Bassin. V jednom měl bůh Šiva pravdu.

Už při pohledu z letadla působí Mauricius jako rajská zahrada, jako zelená perla obklopená mořem. Úhledná políčka, zalesněné pahorky a plantáže cukrové třtiny hrají mnoha odstíny zeleně. Kromě cukrové třtiny jsou hlavními plodinami čaj, banány, brambory, tabák, zelenina a ovoce. Také rybolov patří k tradičním zdrojům obživy a podílí se významně na tvorbě hrubého národního produktu. Druhou příjmovou položkou státního rozpočtu tvoří zisky z prudce se rozvíjejícího turistického ruchu.

Ostrov je poměrně chudý na přírodní bohatství, proto je průmysl zaměřen především na zpracování dovážených surovin a polotovarů. Zato přírodní krásy a tropické podnebí zmírňované pasátovými větry je cennou devizou. Bohužel, z původní flory a fauny mnoho nezbylo. Původní pralesy, které kdysi pokrývaly celý ostrov, už byly téměř vykáceny a mnoho endemických živočišných druhů bylo nenávratně vyhubeno.

Hlavním představitelem této smutné rodiny vyhubených druhů je dronte mauricijský, česky známý jako blboun nejapný. Místními obyvateli nazýván dodo a považován za symbol ostrova. Populace tohoto velkého nelétavého ptáka byla námořníky zdecimována tak rychle, že se jeho podoba zachovala pouze na dobových náčrtech. Ke škodě mu byla jeho neohrabanost a důvěřivost, protože do příjezdu bílých lovců nepoznal žádného predátora. Pro námořníky a piráty, kteří u ostrova často doplňovali zásoby, byl snadnou kořistí. Zmizel z planety v roce 1681.

Podobný osud potkal i želvu obrovskou, taktéž lovenou pro maso a vejce, která je ve volné přírodě již vymřelá. Drží však rekord v dlouhověkosti. Literární prameny uvádějí, že francouzský cestovatel Marion de Fresne přivezl v roce 1766 několik jedinců z ostrova Mahé v Seychelách na Mauricius.

Jedné z nich, která přežila všechny ostatní, se říkalo Marionova želva a žila v dělostřeleckých kasárnách Port Louis až do roku 1918. Zahynula nešťastnou náhodou, propadla se do dutého podstavce pro dělo. Tehdy žila v zajetí už 152 let, a protože byla chycena dospělá, muselo jí být nejméně 170 – 180 let. Nejstarší želva, která žije na ostrově dnes, má prý 150 let. Našli byste ji v ZOO Casela v jižní části ostrova.

Ochraně přírody se na Mauriciu věnuje velká pozornost, do některých lokalit s původním porostem turisté vůbec nemají přístup. Národní park Black River má však pro turisty náruč otevřenou. Je přístupný z města Chamarel a vstup je placený. Nachází se zde dvě nejatraktivnější přírodní zajímavosti.

Největší vodopád ostrova vysoký 100 metrů a území zvané "sedmibarevná země". Má původ v dávné sopečné činnosti. Vysoká koncentrace kovů ve vyvřelých horninách bráni uchycení jakékoliv vegetace v tomto místě. Obnažená písčitá půda vystavená erozní činnosti vytváří bizarní útvary v barevných odstínech od tmavě fialové až po červenou.

Ale pro Mauricius je nejtypičtější barvou modrá. Může za to malinký zoubkovaný obrázek s portrétem královny Viktorie. Za vlády britských kolonistů se v roce 1847 konal v metropoli Port Louis ples tamní společenské smetánky. K této příležitosti byly tištěny i poštovní známky – pět set oranžovočervených v hodnotě jedné pence a stejně tolik dvoupencových v barvě modré. Místnímu tiskaři se vloudila chybička a místo nápisu POST PLAID (placeno) vytiskl POST OFFICE (pošta). Tyto chybotisky vůbec neměly být použity, ale přesto se jich několik na dopisy dostalo a způsobily poprask mezi sběrateli známek na celém světě.

Modrých mauriciů se prý k dnešnímu dni zachovalo jen dvanáct, jeden z nich byl nedávno v Londýně vydražen za milión liber. Kde jinde tedy hledat poštovní muzeum než v Port Louis. Samozřejmě že ve vitríně jsou jen repliky nejdražších a nejslavnějších známek světa, ale kromě nich je zde k vidění velké množství historických i současných známek z mnoha států. Také Československo je reprezentováno sérií z šedesátých let, na které jsou zobrazeny portréty našich významných osobností.

K velkému překvapení všech českých turistů spojuje Mauricius s naší vlastí ještě jedno jméno. V době, kdy jméno Jana Palacha obletělo celý svět, se v Curepipe dokončovala stavba autobusového nádraží, a tak se na důkaz úcty dodnes nazývá po něm. Samotný ostrov, velký 2 040 km², získal jméno po holandském mořeplavci princi Maurici Nassavském. Stalo se tak v roce 1598.

Elena Háblová