|
Třídím fotky z jedné letošní expedice po Zambii a
Zimbabwe a prostě mi to nedá. Jsem ještě na jižní polokouli a sleduji
na netu, jak mou rodnou zemi pohlcuje zimní mrazivá krása. Tady je léto v
plném proudu, tak mi dovolte vtáhnout vás na chvilku do "teplíčka" na
jihu Afriky.
Naše putování začalo v parku South Luangwa o kterém jsem se tomto blogu už zmiňovala, ale věřte mi, je to tak úžasné místo, které se nikdy neomrzí. Navíc, vždycky tam zažijeme nějaké to vzrůšo s divokou zvěří.
Kemp totiž není oplocený, tak o návštěvníky z buše tam není nouze! Kdo to tentokrát přišel? Sloni! "Co to tady voní?", říkal si slon a vtrhl do kempu s celou famílií.
Nejblížší zděný - tedy bezpečný úkryt byly v tuhle chvíli kempové záchodky. A tak, než se stádo rozhodlo putovat dál, staly se pro mnohé dočasným útočištěm.
South Luangwa je perlou mezi africkými parky, tak vysoká koncentrace divoké zvěře je unikátní. Já téhle oblasti říkám hrošíkov, na jeden kilometr řeky tu připadá kolem padesátky hrochů. Mimochodem, také častých nočních návštěvníků kempu.
Je období sucha, které vrcholí v říjnu a teploty se mnohdy vyšlhají blízko čtyřicítce. Hyeně se vůbec nedivím, že se chladí koupelí ve zmenšující se už bahnité laguně.
Jen musí být napozoru před všudepřítomným a hladovým krokodýlům. A nejen hyena.
Ještě se k hyenám vrátím, nevím, proč je lidé moc nemusí. Já hyeny miluji, nejen proto, že jsou skvělí rodiče!
Mám s nimi spoustu nočních zážitků, patří totiž také k častým nočním zvědavcům v kempech - a jak se krásně a nahlas smějí! Uznejte, alespoň ta malá, není rozkošná?
Vody ubývá, z velkých lagun jsou tůně, čáp sedlatý využívá skutečnosti, že jeho kořist je víc nahuštěná a dává si pořádně "do zobáku".
Nechali se inspirovat i pelikáni, ale zdá se, že ještě na břehu ladí loveckou strategii.
Z nejvyšších větví stromů pozoruje hladinu i Orel jasnohlasý, který má v hnízdě dva hladové krky. Rodiče se střídají v zaopatřování potravy a starosti o potomstvo - žíjí v páru celý život.
Rybařík velký patří k opeřencům, který si také pochutnává na rybkách.
Afrika nemá však jen fantastickou faunu ale i flóru, barva květů Flame tree je až neskutečná.
Salámovník - Sausage tree má tuhé plody běžně i 10 kg těžké. Kdopak se nám v jeho koruně schovává?
Že by leopard? Je jich tady největší počet v přepočtu na plochu v Africe. Nedivím se, potravy mají dostatek.
Antilop má na výběr z mnoha druhů, kreré oblast obývají! Třeba tahle Impala, která si nechává od klubáků vyzobávat protivná klíšťata.
Ani tihle impalí krasavci nejsou ve střehu, zrovna řeší, který z nich získá přízeň samiček.
Predátoři se vydávají na lov hlavně brzy ráno a navečer, když už není takové vedro, to pak mají uši nastražené i Vodušky znamenané.
Stejně tak pakoně a zebry musí být opatrné, jeden nikdy neví.
Z výšky až pěti metrů mají žirafy rozhodně skvělý přehled o dění kolem, dokonce ani blízkost našeho auta nerozhodila tohoto žirafího krasavce. Prošel kolem beze spěchu, svým majestátním způsobem.
To jsme ještě nevěděli, že na louce kousek odtud má scuka s žirafíma holkama, které v leže klábosily.
Safari je tady opravdu parádní, i když už turisté postupně objevují i tyto odlehlé oblasti, jiná auta jsme potkávali velmi zřídka, zato zvěř je tady opravdu všude. Občas je na písečných cestách i tlačenice.
Slon tu v podstatě nemá nepřítele a neobává se ani našich aut. Je ovšem třeba dodržovat pravidla, sloni vám dají velmi zjevně najevo, jak blízko se můžete přiblížit. Setkání se stádem s dospělými jedinci je v pohodě. Když jsou ale ve stádu mláďata, je třeba to respektovat!
Slyším a vidím roj divokých afrických včel, visící na větvi. Zkouším fotit raději teleobjektivem z uctivé vzdálenosti. Rozhodně memám v úmyslu je jakkoli provokovat.
Poprvé vidím paviála, který právě ulovil impalu, je to statný alfa samec. Paviáni mají velké zuby, není radno se s nimi pouštět do křížku, navíc jsou velmi učenliví, lidé to občas podceňují.
Sup je trpělivý a čeká, až se pavián nasytí, pak se dostane i na něho. Ve větvích má parádní přehled, už se začínají slétat i jeho kámoši, aby mohutnými zobáky dílo zkázy impaly dokonali.
Pro zpestření přidám ještě takový malý mikropříběh ze života lvů v South Luangwě:
Krásný den, ke snídani měla smečka prase bradavičnaté, takže dopolední pohodička. Lev si asi říkal, no mám tu šest ženských, je potřeba předat genetický materiál, tahle lvice je tak voňavá ...
Zpočátku to vypadalo, že i lvice na jeho nápad přistoupí, ale při větším naléhání král zvířat neuspěl.
Jenom smutně vrčel: " Kam jdeš, lásko, myslel jsem, že si pěkně pohrajeme!" O poznání zlostnější tón měla odpověď lvice:" Jdu za holkama, je horko, máš rozum?"
Ze South Luangwy se vydáváme na jih, k moutné řece Zambezi. První, koho je na Lower Zambezi slyšet, jsou hroši, věčně soupeřící a bojující o svůj harém a území. To nevypadá na nevinné hrátky.
Ze břehu to dění pozoruje asi metrový varan.
Přejeli jsme řeku Zambezi a vydali se asi 200 km na západ na Zimbabwské straně. Bohužel, večer nejen vidíme, ale i slyšíme obrovský požár na druhém břehu řeky v oblasti asi 50 km široké. I tohle ale k obdobím sucha v Africe patří. Často se tak stane, když domorodci vypalují starou trávu.
Ráno se nám po kepmu potulují sloni, buvoli i antilopy... jsme v Mana Pools, oblasti, která má magickou atmosféru a kouzlo skutečné africké divočiny...
Tak se ještě rozloučín pohledem na Wild dogs (pes hyenovitý), kterým se tady výborně daří a držím africké přírodě pěsti. Brzy na shledanou.
Mám tady pár zajímavých perliček, o které se s vámi podělím.
Krásné a pohodové dny přeje
Jitka Fialová