Ne sice dost dlouho na to, abych mohl říci, že znám místní poměry, ale za to pouze dva dny než se onen čin stal. To mě vyprovokovalo k těmto řádkům. Indie je krásná a velmi rozporuplná země a o místním obyvatelstvu platí prakticky totéž. Lidé zde nejsou ani dobří, ani špatní, ani něco mezi tím. Jejich chování se jeví z „našeho evropského“ pohledu jako nepochopitelné. Rostou zde snad všechny koření, které se dají běžně koupit. Přírodní cestou se zde vyrábějí všechny barvy, které si dokážete představit – a stejné je to i s lidmi. V Indii ve veřejném prostoru ženy prakticky nepotkáte. Až na dvě výjimky. První z nich jsou muslimské čtvrti, kde se ženy pohybují, za to zahalené doslova od hlavy až k patě. Druhou z nich jsou malé holčičky, které se snaží vydělat alespoň pár rupií prodejem nejrůznějších věnců, plovoucích svíček a vůbec všeho možného, na co se dají zdarma sehnat suroviny a přes noc z toho něco vyrobit. Tyto holčičky potkáte už v pět ráno ve varanáských ghátech, stejně tak v i v deset večer. Ty stejné. Ty šťastnější mají možnost mezi tím jít alespoň na pár hodin do školy, většina z nich však tuto možnost nemá.
 
To muži jsou ti, které tu potkáte na každém kroku, zastávající nejrůznější profese – od prodeje koření, přes pradláky, rikšáky až po „šiče“. Všude samí muži. Ač sám rozhodně nejsem milovníkem feminismu, připadalo mi to poněkud nepřirozené a hrůzu nahánějící. Do této kultury, kde se zároveň v posledních pár stech letech o sexualitě ve veřejném prostoru příliš nemluvilo, vstoupila vlna hollywoodských filmů plných otevřené erotiky a sexuality. To dokáže se společností, kde na ulici ale i v kině potkáváte skoro samé muže, docela zamávat.
 
Ve většině turistických průvodců najdete varování před sexuálním obtěžováním, zejména pak právě s kombinací návštěvy kina. Zejména pro „západní“ turistky je sexuální obtěžování (obvykle však „pouze“ verbální) každodenní záležitostí, bez kterého si v podstatě nemůžete ani zajít na jídlo. Na druhou stranu míra znásilnění je v Indii je nižší než u nás. Alespoň těch nahlášených.
 
Odlišností je ale právě výskyt velkého počtu skupinových znásilnění. Problémem je zde spíše široká tolerance k tomuto chování, ale i banalizace těchto činů. Jak jinak si vysvětlit, že v indické vládě může být aktivních několik politiků obviněných ze znásilnění. Výjimkou ani není to, že policisté přesvědčují oběť, aby se za násilníka provdala a předešla tak „společenské újmě“. Vlna protestů, jež se zvedla po smrti hromadně znásilněné studentky z 16. prosince loňského roku, dává naději, že společenská tolerance sexuálního násilí skončila. Rovněž už jen fakt, že ženy v Indii masově vyrazily do tradičně mužských ulic, dává naději, že se skutečně něco změní. Časem. 


Naše hnutí